Budiž tma

Než se nadál, poslední mraky zanikly v ústupu světla a temnějící obloha rozložila napospas jeho pohledu kompletní sadu zářivých hvězd. Téměř viděl, téměř cítil jak se pod ním ležící planeta otáčí za tou vesmírnou přehlídkou. A laskal se s tou vyhlídkou. Paprsky ze světů, co už tam nejsou a úsvity sluncí, co k němu nedolehnou. Poslední noc, nejklidnější pro prázdnou Zem.

Prázdná ruka a kapsa, vyschlé řeky, doznívající otřesy… usměj se, takhle dopadly ty hnusně lidské procesy. Není už třeba boha, ten plíce plní si vzduchoprázdnem.

Co udělal, že změnil život v klid?! Kde mohl vzít tu sílu? Čekala na něj od začátků? Jak dokázal ji najít v tom nepořádku? Však uklidil a hvězdám došel třpyt. Poslední s chutí zhasíná… Budiž tma.