Běh – Útěk z virtuality

Žijeme v přebytku a mnoho z nás tráví život výmysly a rozmary. Nemusíme se starat o tělesné přežití, téměř bez těla se pohybujeme sítí mezilidských vztahů, ve které když jsme úspěšní, získáme potravu, přístřeší, radosti i starosti. Hmotný život, pro jaký je naše tělo uzpůsobeno, vidíme ve fantastických příbězích a pokud ho chceme vyzkoušet, pak je to naším koníčkem.

Ve skutečnosti jsme zajatci svého těla a stav naší mysli je na něm závislý. Až bude možné se od těla oprostit… o tom ale jindy. Do té doby musíme pracovat s tím, co máme. A právě běh je jedním z nejsnadnějších způsobů, jak se na chvíli vypravit zpět do tělesného světa. Když poběžíme dobře, vynoříme se z toho světa silnější než předtím. Nebudu radit jak běhat, napíšu proč to i pro hráče stojí za to.

 8

Přes osmi lety jsem na střední škole hledal, jakým cvičením vyvážit svůj virtuální život, dny i noci strávené na pláních Tatooine ve Star Wars Galaxies, v dungeonech EverQuestu, ve střílečce Enemy Territory.  Florbal jsem vzdal z lenosti a strašného nenadání, zkusil jsem tai-chi, aikido a karate, u kterého sem i chvíli vydržel. Mezitím jsem si uvědomil, že jsem vždycky měl rád běh, vytrvalost, rychlost, překonávání vzdálenosti.

Díky tomu, že k běhání stačí mít trochu vůli,  že nepotřebujete žádný talent, spoluhráče, drahou výbavu (jen boty něco stojí) a nejste časově omezeni, je snadné mu propadnout.

Četl jsem, že asi po sedmi letech dosáhne běžec nejlepšího výkonu. Mnohokrát jsem o tom přemýšlel. Kdokoli to psal, myslel na hodnocení konkrétního výkonu, měl na mysli ten či onen závod. A to je ono. Cíl, ke kterému se musí naše tělo probojovat. Který vyzkouší naše svaly, klouby, plíce, srdce, tělo které jsme zdědili po lidech jiného, hmotného světa. Fyzickou zkoušku, jaká v našich virtuálních životech chybí.

Běhání je o tom, po roce i po deseti letech, že dáme tělu co potřebuje, výměnou za zdravou únavu a sladkou odměnu z dosažení cíle. A není to jediný sport, nebo spíše cvičení, co je takto jednoduché…

 

Bolest

Věci co nejsou náročné, jsou samozřejmé. To, co nás posunuje dále, výše, jsou věci co nějak bolí, ať už duši nebo tělo. Polovinou běhu je překonat lenost, zimu když je zima, vedro když je vedro, žízeň, únavu, strach… druhá část je běh. U tak jednoduchého cvičení si ale sami určíte své cíle. Pokud nechcete, nemusíte se ničemu od nikoho učit a s nikým se srovnávat – jen sami se sebou. Každý se chceme zlepšovat nebo alespoň nezhoršovat.

U běhu se kromě sledování času a vzdálenosti můžete řídit i vlastní únavou – když nejste vyčerpaní, málo makáte a nezlepšíte se. Z dlouhodobého hlediska je ale stejně tak důležité mít stanoven výkon, s jakým se spokojíte. Ne vždy máte sílu na to pokoušet se o rekordy, ne vždy to jde. Jinak se běží ve třiceti stupních na cyklostezce, a v deseti pod nulou v chumelenici.

Těžší podmínky k tréninku nejsou důvodem ho vzdát, jsou jeho součástí. Najít sílu, najít čas a překonat je, je také cíl. Není přirozené si moci vybrat, za jakých podmínek budete bojovat. Je přirozené se podmínky snažit překonat. A pokud opravdu nejde běhat v chumelenici ve čtyři ráno, půjde to večer. Nebo místo toho zvolit jiné cvičení, zaposilovat si, zaplavat.

Pro někoho, kdo život tráví u počítače, je bolest známá třeba už jen jako bolest zad nebo stupidní zranění a nemoci, ke kterým se oslabené tělo stává náchylným. Přirozeně namáhané tělo a jeho mysl mají tyto hranice dále. Když často běháte nebo cvičíte, vždy něco bolí… s lepší kondicí bolestí ubývá, nikdy se však tělo neuzdraví dokonale. Narozdíl od bolesti zad ze sezení to jsou posilující bolesti. Pomáhají naučit se tělo lépe ovládat, znát jeho skutečné možnosti.

 

Odměna

Čím je člověk silnější, tím je úspěšnější. Živočišný druh přežívá proto, že se sám motivuje k dělání věcí, které mu dávají sílu, duševní i tělesnou. V našem těle se při tělesné námaze produkují látky, co nám dělají dobře. Zlepšují náladu, přemáhají stres. Unavené tělo se lépe uvolní, lépe usne, lépe se zbaví otravných myšlenek.  Zní to jako z příručky, však ona ne každá si vymýšlí. Silnému tělu se i ten virtuální život daří lépe, než kdybychom se z něj nevynořili nikdy.

Běhání a jiné sporty nám zajistí důležité vjemy – radost z pohybu, adrenalin, bolest, vybití agrese, vnímání prostoru kterým se pohybujeme… Cítíme fyzický svět a uvědomujeme si hranice toho virtuálního, ve kterém většinu času přebýváme. Vidíme rozměry malicherností, jaké tam denně řešíme.

Také z toho tělesného světa vidíme, jak se ve svém světě máme a jakou máme výsadu, že si svůj vesmír okolo sebe utváříme sami. Abychom si svůj virtuální život užívali, je nutné se na něj občas podívat zvenčí.