Přirozené je vítězit

Ukryli jsme se do měst, vytvořili jsme si umělé životní prostředí, čím dál více virtuální. Většinou čím jsme v rámci lidské společnosti úspěšnější, tím jsme vzdálenější jednoduché a manuální práci. A přece narážíme na potřebu se k primitivnímu, přirozenému a fyzickému vracet. Ať už se v nás ozve sama od sebe, nebo podlehneme módě, či nasloucháme radám.

Přírodní, bio, ekologie atd… jsou dnes podobnou modlou, jako nejnovější elektronika. Ale když se musíme rozhodnout, tak co je lepší, výdobytky civilizace, nebo příroda? Každý den při mnoha rozhodnutích a mnohdy nevědomě musíme dát jednomu z toho přednost.

Konejšivá primitivnost

Když jsem platil šekem nájem (rozkošně primitivní francouzský přežitek), pán makléř se mě dotázal, jestli nechci uklízečku. Že je prý levná. Tak jsem se pravdivě vymluvil, že já uklízím rád, že to je odpočinek. Buďto jsem u něj měl předplacené pochopení, nebo to myslel upřímně, každopádně odvětil, že on taky rád relaxuje manuální prací – na zahradě.

Možná potřebuje uklízečku, aby měl čas pracovat na zahradě… ten se má!

Doposud jsme otroci svého těla, a ať jsme jakkoli moudří a vzdělaní, tělo potřebuje přirozeně používat. Jak tak vyhazuju opotřebované běžecké boty, koukám na jejich zjizvenou, rozšlapanou podrážku a uvědomuju si, kolik si toho odsloužily. A jak nerad přecházím na boty nové, neboť ty si na nohu (a noha na ně), chvíli zvykají. Překážejí. Při delším běhu o sobě dá vědět každý milimetr látky i kůže.

Držet krok

Bota se doslova stává prodloužením nohy, jako meč nebo třeba nunčaky mají být prodloužením ruky. Meče na míru se dělají od pradávna, boty poslední desetiletí ne – vlastně krok zpět. Nebo jakýsi mezikrok, než to technologie opět udělá ekonomicky snesitelným. Dobře uzpůsobená obuv totiž nejen chrání, ale i pomáhá správně vést krok, zdokonaluje tak pomocí technologie náš nejprimitivnější pohyb.

Druhým směrem, od technologického pokroku, jdou ti novodobí průkopníci běhu naboso. Jistě, běh je ultrapřirozený, a naboso ještě víc. Člověk se tak naučí došlapovat opatrně, používat špičky pro tlumení nárazů, šetří si kolena a nohy celkově. Přirozený pohyb se nedeformuje , jako když je chráněn tou předraženou podrážkou.

Stejně tak některá bojová umění jsou v botách do určité míry znehodnocená.

Bota mění nejen pohyb, ale samozřejmě nohu deformuje, prsty, nehty… A spousta svalů v chodidlech slábne, zhoršuje se rovnováha, noha má horší cit, smrdí.

Zrozeni k učení

Ale mimo čistý domov a cvičiště je bosá noha zranitelná. Byla to noha chráněná podrážkou, co přešla a podmanila si světadíly, byla to noha obutá, co skopla nesparťany do studny. Je to cesta ruky ozbrojené, po které obuté lidstvo kráčí, nikoliv cesta prázdné ruky. Jistě člověk naboso bude došlapovat přirozeněji. Jenže sněhu a ledu, lesu (ne cestě) se asi úplně vyhne. Pokud chce tělo dosáhnout maximální rychlosti, odolnosti, překonávat překážky a podmínky, potřebuje ochranu a posílení.

Vykoukal jsem, že vítěze obvykle spojují tyto věci. Zaprvé, nebojí se pokroku, mají boty a vše, co je posílí. Zadruhé, každý dokázal najít styl a přípravu ideální a přirozené pro něj, pro jeho tělo, pro osobní podmínky. Vítězové jen nenásledují návody.

Jako hráč si neodpustím srovnání s herním hardware. Více se podobáme osobním počítačům, neboť těch je nekonečné množství modelů, nežli herním konzolím, jichž je jen pár a každé jsou miliony identických kusů. Nevíme, jaký nám v té genetické směsici příroda nadělila motor, jakou máme spotřebu, chlazení, výkon srdce… jaké jsou ideální teploty, spánkový režim… pro náš model těla. Musíme se své tělo naučit používat sami, během života. Rady ostatních jsou dobrou pomůckou, pomáhají efektivnějši zpracovat vlastní zkušenosti.

Protože od přírody není univerzální model člověka, není ani univerzální dokonalá strava. Každý zpracováváme živiny trochu jinak, každý máme jiné potřeby, pro každého je přirozeně ideální jiné palivo. Dokud se nestaneme pány té lidské genetické směsice…

 

Ne vše co je přirozené zvítězí…

Jako technologií chráněné tělo je silnější, tak i dokonale připravená výživa je efektivnější. Nebudou to certifikované biopoklady co provede lidstvo tímto tisíciletím, co nám dá sílu přežít sami sebe, Zemi a možná další planety. Budou to na míru navržené potraviny.

„Geneticky modifikované potraviny” nemáme v oblibě, protože dnes nejsou upraveny pro dobro spotřebitele, nýbrž pro zisk výrobce. Postupně však budou přicházet geneticky upravené potraviny, stvořené s co nejlepšími výživovými hodnotami, s co nejméně škodlivými látkami, vyráběné podle konkrétních potřeb (nemluvě o menších nárocích na životní prostředí a třeba i možnosti produkce mimo Zemi).

Najde se nějaké líbivé označení, třeba inteligentní”, osobní”, funkční”…. Nebudou levné a nepřijdou rychle, strach, zákony a určitá moc tomu budou bránit. Někde na Zemi to však začne a jako každé účinné zlepšení lidských schopností se to rozšíří.

Přístroj bude sledovat procesy lidského těla, výdej energie, svalovou únavu, stav krve, nálady mozku… a podle toho mu nabídne potravu, lišící se účinkem. Zda si dotyčný přeje kratší nebo delší regenerativní spánek, zda chce potlačit únavu, připravit na tělesnou nebo duševní námahu atd.

Konzumovat něco geneticky nenavrženého pro naše tělo bude jako chodit světem bez bot.

 

…ale každé vítězství je přirozené

O minulosti a kdo ji napsal mohou diskutovat jen ti, kdo ji přečkali. Ti úspěšní, kdo přijali dary pokroku, tak přirozeně provázejícího náš živočišný druh. Je to učení se a pokrok, co nás odlišuje od ostatních živočišných druhů, čím jsme ovládli planetu. Kolikrát se někteří pokroku obávali, a přece je dovedl dál.

Zrovna před pár dny jsem slyšel inspirující slova na tohle téma. Mark Daly, VP Content Developmentu společnosti NVIDIA v pořadu na téma umělé inteligence, virtuální reality a robotizace řekl:

Jedna ze skvělých věcí na technologii je, že nemá morálku, nemá hodnoty. Je to o tom, jak ji použijí lidé.

Je to odrazem morálky těch lidí. Věřím na lidského ducha.”

Denně vidíme, jak se lidstvo v rámci učení umí napravovat. Někdy na cestě k něčemu lepšímu musíme udělat krok zpět, abychom napravili směr. Od potraviny znehodnocené, k té alespoň neznehodnocené. Z nedokonalé virtuality do tělesnosti, ke které jsme připoutáni.

Ne kvůli tomu, že je něco přirozenější, ale proto, že to je pro úspěch lepší volba. Nejpřirozenější je volit to, co nám dává sílu zvítězit = přežít.