„Ta hra je moje!” – Když pro vás to MMO znamená moc

Pokud se pohybujete ve světě MMO her, určitě jste narazili na hráče, působící, jako by jim ta „jejich” hra patřila. Ne proto, že jí věnují spoustu času, ale protože prožívají každou její drobnou změnu, dlouze rozebírají, co by vývojáři měli vylepšit a hlasitě se nechají slyšet, když se jim něco nelíbí.

Může se i zdát, jako by ta hra byla jednou z nejdůležitějších věcí v jejich životě a jako by věřili, že jejich názor na ni je ten jediný správný.

A možná jste to prožili přímo vy sami… já ano. Ono na tom ale není nic divného, tyhle hry si o to totiž říkají.

Příčina je v samotné podstatě živých, vyvíjejících se MMO her. Všechny se nás snaží k sobě připoutat, poskytnout nám pohlcující a dlouhodobou zábavu. Chtějí být místem, kam chodíme odpočívat i kde se setkáváme s přáteli.

Zamilovat si MMO hru a hrát ji třeba několik let nám přinese fantastické zážitky. Musíme se ale o ni umět podělit…

Na počátku je svádění

Snad nejsilnější vztah k virtuálnímu MMO světu si vytvoříme, když s ním prožijeme vše od samého počátku. Když mu dáme nejen peníze, ale hlavně hodně času, energie, když v něm máme dobré přátele.

Aby bylo v dnešní době MMO úspěšné, musí si své obyvatele – svou hráčskou komunitu, začít pěstovat už během svého vývoje. A tak už tehdy přicházejí první obrázky, videa a hlavně sliby, v čem to bude jiné a lepší. Během těch několika let vývoje si musí velká MMO hra vytvořit základnu stovek tisíců až milionů fanoušků.

Formující se komunita je silně optimistická, nadšenci věnují sledování postupného vývoje hry a diskusím o ní hodně času a energie, stává se to pro ně skutečnou emocionální investicí. Každý z nich si přitom pěstuje svou představu, jaké to v ní bude a co tam bude dělat.

Odhalení

Jak se hra zhmotňuje a později přichází testování, sliby vývojářů už musí být podložené, musí mít rozměr a čas. Je důležitou životní zkouškou MMO hry projít hromadným testováním, aniž by se její fanouškovská základna zhroutila. A hráči co s ní vývojem a testováním prošli, co psali vývojářům své názory a byli v komunitě aktivní, mohou mít oprávněný pocit, jako by ji pomohli přivést na svět.

Nejvíce jsem se navážel do hry Star Wars Galaxies. Ne proto, že by byla špatná, naopak proto, že jsem ji hrál nejvíc. Třeba s opravou jedné chybné textury jsem na fóru otravoval několik let.

Po letech vývoje a budování komunity se MMO hra spustí, brány virtuálního světa se otevřou a tisíce hráčů do něj vstupují jako osadníci nového světadílu. Ty první týdny a měsíce jsou neopakovatelně kouzelné, jednotlivci i stočlenné skupiny se pouštějí do realizace svých plánů, sny se mění v realitu, nebo v prach.

Přizpůsob se, nebo zemři

Jeden z mých oblíbených dílů komiksu The Noob. Dotyčný zanechá studia, aby ve hře plněním náročných úkolů získal supervzácný magický meč. Nemá potom pražádnou radost, když mu autoři hry poví, že se rozhodli jeho získání zjednodušit.

Během pár týdnů se v novém světě rozkoukáme a naše představy jsou postupně realitou obroušeny v pevnou formu. Už víme přesně, jaká hra je a co obsahuje.

Někteří hráči zklamaně odejdou, jiní přijdou, jejich počty závisí na tom, do jaké míry vývojáři splnili, co slíbili. Spuštěním ale skutečný život MMO hry teprve začíná a každý hráč má opět svou představu, jakým směrem by se měla vyvíjet dál.

Ať je situace jakákoli, vývojáři na ni musí reagovat. Hru opravují, rozšiřují, nebo alespoň prodlužují. Přitom každé jejich rozhodnutí, každý update hru posunuje konkrétním směrem. Jenže čím bohatší máte hru a hráčskou základnu, tím menší část z nich můžete jednotlivým přídavkem uspokojit. A každou změnou někoho naštvete.

Neustálý vývoj je krása i trpkost živých her. Na rozdíl od knihy nebo filmu se rozvíjejí mnoho let, jejich obsah se mění, mění se i lidé, co na nich pracují. Neustále se mění i hráčská komunita, ať už roste nebo se zmenšuje, vždy odcházejí ti, kterým stav hry nesedne. Mnohokrát jsem odešel ze hry kvůli nějakému jejímu „zlepšení”, když jsem poznal, že tudy moje cesta nevede.

Čím větší a rozmanitější je hráčská základna, tím odlišnější mají hráči přání, co a jak by se mělo zlepšit. Zlepšovat a rozšiřovat dobrou hru s miliony hráčů je… náročné. Může být moudřejší raději úspěšnou hru jen opatrně prodlužovat a příliš neriskovat, že byste ji velkými změnami mohli pokazit.

 

S hraním roste chuť

Stejně jako živá hra se vyvíjejí i hráči. Naše požadavky se mění, co nás bavilo před lety, už nás nemusí bavit dnes. Zatímco my se každý vyvíjíme nějakým směrem, živá hra jde zase svým a ty dva směry nikdy nejsou úplně stejné. A tak se může stát, že čím delší dobu ve hře strávíme, tím více se budou naše požadavky lišit od toho, co nabízí.

Dokonce hra samotná nás mění a zvyšuje naše nároky – co jsme hledali tehdy na začátku, už nám alespoň z části dala. Z MMOčka vyjde jiný člověk, než jaký do něj vstoupil.

 

Když jsem do hry investoval tisíce hodin, mám v ní desítky kamarádů, na jejím diskusním fóru tisíce příspěvků… ale přitom v ní už nejsem spokojený, není lehké se smířit s tím, že už možná není pro mě. Možná se proto budu zlobit na její autory, proč ji nedělají podle mě. Přece té hře dokonale rozumím a znám ji od malička, vím tedy nejlíp, jaká by měla být!

Seš jenom moje!

Málokterý hráč si uvědomuje, jak těžký mají vývojáři úděl. V silné konkurenci se musí přizpůsobovat měnícím se podmínkám, musí se udržet v zisku, získávat nové hráče a přitom si co nejlépe udržovat ty, co získali už před lety. Přes to vše by si ale každé studio provozující MMO hry mělo pamatovat, že na jejich hráčích-veteránech z citelné části stojí jejich pověst. A je to právě od těchto pamětníků, od koho se dozvíme ten nejzajímavější příběh života té hry.

Práce vývojářů je komplikována i tím, když je v jejich týmu postupně čím dál méně těch, kdo kdysi pracovali na vývoji původní verze hry. Takže autor a provozovatel hry se postupně také mění. A zapálený hráč, který autory hry/bohy svého virtuálního světa pozorně sleduje, se může cítit zrazen, když nějaký nový zaměstnanec, někdo kdo sotva přišel a kdo o té hře ví méně než on sám, začne dělat „špatné” změny. Třeba když nový šéf designu najednou hru po letech modernizuje, aby zaujala nové hráče.

Rádců jako já tam na fóru bylo plno. A když jsem chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s nějakým cizím návrhem (věděl jsem všechno nejlíp), udělil jsem mu cenu za nejlepší nápad týdne. Graficky jsem se vyjádřil, třeba i když se mi potom nelíbil nápad vývojářů na možnost převlékání výzbroje jiným oblečením. V roce 2007, po tisících příspěvků na fóru, jsem pak nabyl přesvědčení, že co hra rozhodně a nejvíc potřebuje, je ledová planeta Hoth.
 

Soužití

Když se radikálními změnami budeme bezohledné honit za novými hráči, můžeme ztratit ty věrné, zničit si pověst a nakonec nemít nikoho. Kolik respektu prokazuje MMO hra svým veteránům považuji za jeden z klíčových ukazatelů její kvality.

Herní studio nevážící si svých věrných hráčů je jako banka nechránící vklady svých klientů. MMO hry totiž pro mnohé z nás jsou dlouhodobá investice.

Jsou tu onlajnovky, co běží už přes deset let, a stále v nich najdeme veterány, pamatující ještě časy testování před vydáním. Jistě, každý si někdy dal přestávku, když se ale vrátil, je to důkazem, jak moc je pro něj hra důležitá. Je požehnáním, najít si takhle dlouhodobý koníček ve hře od spolehlivých autorů.

Jsou takoví veteráni méně nároční, že to tak dlouho vydrželi? Především si vybrali správnou hru a dobré vývojáře. Ale stejně tak důležitá je jejich vlastní tolerantnost a přizpůsobivost.

 

Odpovědi vývojářů jsem se dočkal, když jsem psal zdvořile. Texturu opravili, a vylepšili. A když potom přidali ten obávaný „systém převleků” , ukázalo se to být jednou z nejzajímavějších featur hry. A Hoth? I ten se do hry dostal, a byl to dodnes nejlepší PvE dungeon, co jsem zažil. Jak těžkou práci s námi měli, jsem pochopil mnohem později.
 

Hráč by si měl uvědomovat, že úpravy jeho milé hry jsou nezbytné pro její přežití. Přeci pokud mám hru rád, chci aby se jí dařilo. I když mě osobně ty změny někdy trochu zabolí, je to lepší, než aby byla hra pro mě dokonalou a přitom mi „vykrvácela v náručí”.

Ať to z mého pohledu vypadá jakkoli, vývojáři se vždy snaží svůj virtuální svět zlepšovat. Nikdy ho ale nedělají jen pro mě a i oni musí dělat ústupky od svých ideálů. Vytvářejí svět pro statisíce hráčů a nemá cenu žárlit, když zrovna udělají něco pro někoho jiného. Bez ostatních by tu ta hra nebyla!

Jakkoliv propracované, MMO je pořád jen hra a do jejího světa bychom měli vstupovat pro radost. Dáváme mu dobrovolně svůj čas a energii, to nejvzácnější co máme. Když si hru dobře vybereme a když se o ni dokážeme dělit s ostatními, pak je krásné být na ní závislý.

 

A přece je naše

I když MMOčko nikdy nebude jen pro nás, můžeme být jeho spolutvůrci. Když v něm s dalšími hráči něco vytváříme, když pomáháme jeho tvůrcům… když mu dáme něco ze sebe.

Jako hráč i jako člen komunitního týmu jsem tolikrát žasnul, co pro svou milou hru dokáží někteří udělat. Někdo organizuje stovky spoluhráčů, někdo dělá návody a různé weby, někdo dělá kvalitní videa… Ovlivňují tím komunitu hráčů a tím nevyhnutelně i další vývoj samotné hry.

Kdo pomáhá svému světu a svým spoluhráčům, zná ten pocit hrdosti, když vidí, co pomohl vytvořit. Ta hra opravdu je i jeho dílo.