O půlmaratonu, talentech, přirozeném výběru

Každý, jak teď jsme, jsme výsledkem přirozeného výběru, každá naše vlastnost, každý náš gen, si své místo v DNA musely vybojovat úspěchy. Je to genetická bohatost, odlišnosti a ty tzv. mutace, díky čemu se neustále přizpůsobujeme a posunujeme dále. Jedinec od jedince, generaci od generace máme odlišné schopnosti a ty se v konkurenčním boji střetávají, aby přežili ti lepší.

Zašel bych tak daleko, až bych řekl, že život je přežívání díky zlepšování.

A není to jen o konkurenčním boji, není to jen o talentu viditelném na první pohled, a hlavně, ono to není o jednotlivci. Ale podívejme se na něco konkrétního.

Masových akcí se účastním jen výjimečně, ale musim říct, že pražský Sportisimo půlmaraton 2016 byl inspirující zážitek. 20km trasy běhám už roky, až teď jsem se ale díky kolegům zúčastnil oficiálního závodu (skupinová motivace > jedinec). S časem 1h 25m (4:01 min/km) jsem překonal svůj cíl a získal 339. místo z 11 tisíc. A to nejen díky adrenalinu z těch davů, ale i díky hodinkám, které jsem před rokem váhal, zda si pořídit.

Správně jsem se tehdy bál, že si tím z relaxačního běhu udělám dřinu, což se stalo. Když má člověk před sebou perfektní statistiky rychlosti a tepu, neodpustí si ani při tréninku nízký výkon. Nejde jen o umístění v závodě, jde i o tu snahu. O to, zda makáte co nejblíže hranici svých možností. Protože netlačit na své limity znamená, nechat ty limity upadat. Zní to chytře? Je to tak. Ale tohle nestačí.

Ještě důležitější je, dobře si vybrat, jaké své limity pěstovat. Co stojí za tu energii a čas?

Přemýšlel jsem, mám trénovat na maraton? Abych ho dal za slušný čas, pak bych měl běhat častěji než 3x týdně, jak to dělám, a ještě delší trasy, takže dát tomu více času. Také šest hodin spánku není pro nejlepší výkon dostačující. Ale ten čas bych musel vzít někde jinde.

A zase bych musel pozměnit jídelníček a nezvyšovat tělesnou hmotnost, protože to s vytrvalostním během jde špatně dohromady. I proto jsem se rozhodl, že delší běh nebude můj cíl. O to více obdivuju ty, kteří se rozhodnou pro jakýkoli jiný sport všechno tohle udělat.

Talent táhne lidstvo

Když se podívám na tu vedoucí skupinku běžců tmavé pleti, nelze nežasnout nad genetickou rozmanitostí našeho živočišného druhu. Připomíná mi to nesčetné další vrozené talenty. Když jsem na střední záviděl spolužákům, milujícím chemii. Učili se tu tabulku prvků nazpaměť a zastupovali profesorku. Tehdy mi přišlo nelogické, že ostatní jsou hodnoceni podle stejných měřítek jako oni, kterým to jde samo a baví je to.

Nebo spolužák, který na rozdíl ode mě, když jsem Ultimu Online (“první” MMO) v prváku pouze hrál, už tehdy pro ni spouštěl svůj vlastní herní server. A další týpek už zakládal novinkový portál o hrách, tak jsem se k němu tehdy alespoň přidal, a začal svou kariéru jako redaktor.

Ale ne každý mimořádnější gen je čistě přínosný. Spolužák na základce (rok 2001) sice už programoval weby v poznámkovém bloku, jeho druhým projektem ale byla marihuanová zahrádka ve skříni. Ostatní mu mnohem ochotněji pomáhali s tou trávou, než s webovými projekty.

Každý jsme přirozený výběr

Ale nezapomínejme – mezi potřebné vlastnosti doposud patří i láska k bližnímu, empatie, soucit. I to jsou lidské síly a musí být vyváženy s ambicemi, hrdostí a agresivitou, doplňovat se v rámci jednotlivce a především v rámci skupiny a rodiny. Kdyby nějaká z těchto vlastností nefungovala pro dobro našeho druhu, tak už v našich genech nebude.

Jednotlivci a skupiny lépe vybavení schopnostmi vhodnými pro aktuální podmínky v přirozeném výběru vždy zvítězí.

Vzpomínám, dřív jsem tíhnul k ideám rovnosti, solidarity, jistot. Dodnes se mi nějak přirozeně hnusí, když se kvůli penězům někomu nedostane základních věcí, jako třeba zdravotní péče. Ale ono se mu dost možná nedostane ani dobrého vzdělání a vyhovujícího živobytí, umožňujícího plné uplatnění jeho schopností. Fakt, že pak na chudobu třeba i předčasně zemře, je jen jakýmsi vyvrcholením, které v nás (v některých) probouzí hluboko zakořeněné pocity soucitu.

Vlastně proto jsem skeptický k charitě. Neřeší příčinu, pouze zmírňuje následky a naše nepříjemné pocity. Příčina je ve vzdělání a v naší DNA. Nedávej rybu, uč rybařit.

Přivádí mě to ještě k jednomu omílanému citátu: ”Kdo není v 19 socialista, nemá srdce. Kdo je jím ještě ve 30, nemá mozek.”

Tak tuhle deadlinu jsem stihnul s rezervou.