Moje cesta ke Star Wars

 

Patřím k těm lidem, jejichž život významně ovlivnily fantastické světy jako Star Wars, Star Trek, StarGate, Pán Prstenů a další. Nepřipadám si ale jako typický “geek”. Tak třeba, neoslovují mě superhrdinové, taky nekoukám na zombie seriály.

A zatímco více než 300 epizod StarGate jsem viděl třikrát, naopak Game of Thrones jsem sledoval jen chvíli. Nedokážu se orientovat v tolika postavách. Obecně, vždy zkusím každé Sci-Fi/Fantasy které se objeví a dám mu šanci. Některé se mi líbí více, některé méně.

Tím nejvýznamnějším fiktivním světem pro mě však jsou právě Hvězdné války.

Původní Star Wars jsou archetypické, antické příběhy lidí, touhy po moci a lásky v rozmanitém světě plném zajímavých prostředí a retro sci-fi technologie. Tomuto technologickému prostředí říkám “kosmické námořnictví” nebo “druhá světová ve vesmíru” – není to snaha o skutečnou vizi budoucí technologie. Spíše je to alternativní historie, nám všem známý příběh z dějin, ovšem ve vesmírném prostředí.

Ale za ta desetiletí si Star Wars vytvořily vlastní svět s historií, filozofií a stylem. Fenomén Star Wars je už dávno také i o té fanouškovské kultuře a našich vlastních zážitcích a přátelstvích. Zažil jsem toho se Star Wars už tolik, že jsou skutečně součástí mého života.

A dnes jsem tu od toho, abych začal svou sérii vyprávění o Star Wars tím, jak jsem se k nim dostal a jak mě uchvátily…

Začátek

Bylo mi tak devět let, mojí nejoblíbenější hračkou bylo Lego a byli jsme s kamarády schopni si s ním hrát třeba pět hodin v kuse. A tehdy jsem s maminkou začal chodit do videopůjčovny. Možná jste to zažili. Tehdy se člověk těšil na každý ten film, který si nesl domů. Protože jsme si pro něj museli někam zajít, bylo tam “těšení se”. Námaha – a odměna.

Nebylo to dostupné doma na kliknutí, kdy už vás to ani moc nebaví. Dnes si filmy a seriály pouštím jen bokem při jednodušší práci nebo při cvičení, dokonce při uklízení, takže je spíš jen poslouchám.

Ale tehdy jsem tohle postižení neměl. A takhle jednou v té půjčovně, kde jsem si obvykle půjčoval želvy nindža nebo policejní akademii, jsem zase jednou listoval katalogem. Tentokrát však katalogem sci-fi. Nezaujal mě Mad Max, nepochopil jsem ani jeho popis.

Na jedné stránce se najednou objevily jakési úžasné obrázky. Hvězdné války! Odněkud jsem ten název znal, i když v televizi jsme to ještě neviděli, ono se to tehdy u nás moc nedávalo, však to bylo pár let po revoluci a po rozpadu Československa.

A tak sem řekl, “tohle chci”. Pán videopůjčovník kazetu našel, maminka si k tomu přidala nějaké svoje romantické blbosti a šlo se domů. Cestou se koupilo pár sladkostí, nejspíš Kinder vajíčka.

Hvězdný zmatek

Dal jsem kazetu do našeho videa JVC a na televizi se brzy objevil klasický, ikonický úvod Star Wars – Epizoda VI, s titulky.

Cože? Šestá epizoda? Kde jsou ty předcházející?

Zkusil jsem kazetu přetočit, možná není na začátku. Ale byla. Tak jsem se holt díval.

Neznal jsem žádnou z postav a začátek Epizody VI vůbec není pro asi devítileté dítě jednoduchý, spousta podivných postav řešících divné věci. Ale ihned mě uhranula planeta Tatooine. Tajemný Jabbův palác, ti roboti, ta monstra. Souboje. Světelný meč.

A pak ten vesmír! Hned jsem si zamiloval vesmírné bitvy. Majestátní křižníky, nádherné stíhačky v retro stylu, ta rychlost. A každý sestřel provázený explozí, každý zničený nepřítel je úspěch. Netuším, kolikrát jsem si to za ten víkend pustil.

Ve škole jsem o tom vyprávěl spolužákům – oni to zatím také neviděli! Všichni znali parodii Spaceballs, nikoliv pravé Star Wars. Pověděl jsem jim ale jednu děsivou věc – ten černej rytíř je možná táta toho hodnýho. Je to v tom filmu ale nějaký zmatený, nejsem si jistej.

Pozval jsem jednoho spolužáka domů, půjčili jsme film znova a když začala scéna s lítáním na speeberbikách na Endoru, kamarád uznal: “Tohle jsou pravý hvězdný války!” Byl jsem pyšnej. Jako bych odhalil nějaký nový, kouzelný svět.

Ale stále jsme nechápali, kdo přesně je ten Luke. A proč je ten zlej jeho otec? Jak se to stalo? Co jsou to ty Jedi? A ten císař v těch hadrech je co? A jak ten děj vůbec začíná?

Mimochodem, potom jsme se ještě dívali na Shining. Ten mě taky spoluutvářel. Bože, jak ten jsem nechápal! Strach z nepochopeného je nejsilnější.

Okouzlení

Jak jsme kazetu vraceli, listoval jsem znovu tím katalogem, když… na předchozí stránce jsou epizody IV a V! Já jsem je nějak přeskočil! Já jsem jako první viděl poslední díl!

Ano, Star Wars jsou svojí posloupností trochu komplikované, ale vidět jako první zrovna šestou epizodu je skutečně ten nejsmutnější způsob seznámení s nimi.

Trvalo mi aspoň rok, než jsem si ten děj dokázal v hlavě opravdu správně poskládat. Nějakou dobu jsem si nebyl jist, kterým z těch tří filmů to vlastně začíná. Tak třeba, strašně dlouho jsem nepoznal, že Luke je zároveň i ten “rytíř v té kápi” na začátku Epizody VI. Že to je ten samej kluk.

A vůbec, proč tu vesmírnou kouli ničili dvakrát?

Podepsalo se to na mě i tím, že Episoda VI je dodnes mým nejoblíbenějším dílem SW. Může za to jak kouzelný začátek v Jabbově paláci, tak ta poctivá vesmírná bitva na konci, která, i když je vytvořená již notně zastaralými grafickými nástroji, je jakoby poctivější, než něco, co už jen kompletně renderují na počítači. Je matkou Star Wars bitev. Spolu s Hothem.

Tvárná mysl

I přes ten zmatek, nejspíš tím, jak je dětská mysl tvárná a přístupná fantazii, jsem si ten svět zamiloval. Jeho styl, pravidla. Nemusel jsem dokonale chápat postavy, stačilo vidět jejich základní motivy. Jsou to přeci klasické archetypy hrdinů zdařile vsazené do vesmírného prostředí.

Máme zde mladého Luka, který odletí z exotického Tatooine a objevuje galaxii a tajemství svého původu. Máme zde starého mudrce a rytíře Obi-Wana, životem protřelého pašeráka Hana a princeznu v nesnázích. A na pozadí toho všeho je boj šedivé, galaktické, totalitní technologické říše připomínající nacistické Německo proti odvážné Povstalecké alianci.

Už dávno před tím, od chvíle, kdy mi táta četl Trojskou válku, jsem měl rád antiku, středověk a postupně i druhou světovou válku, k tomu i sci-fi. Takže na úrodnější půdu Hvězdné války padnout nemohly.

Závislost

Snadno si vytvářím závislosti a typicky všechno přeháním. Bylo to tak i se Star Wars.

Když jsme si pak jeden víkend půjčili všechny tři epizody najednou, netuším, kolikrát jsem je mohl vidět, při sledování filmu jsem si totiž hrál s Legem, ale když pak kazety někdo šel vrátit (já rozmazleně ne), propadl jsem hlubokému stesku.

Jako by mi odnesli můj svět! Jako závislák jsem si tedy alespoň smutně listoval svým nálepkovým albem Star Wars.

A pak už jsme si s kamarády začali hrát s Micro Machines – modely všeho ze Star Wars. Stále je mám, někde.

Co jsem si nemohl koupit, jsem nějak zimprovizoval. Měl jsem v pokoji na zemi z bílých papírů složený obrovský půdorys Mon Calamarijského křižníku, základnu pro moje rebely. V něm jsem parkoval stíhačky, ubytoval bojovníky. Z něj létali na mise.

Zrovna, když jsem z toho začal vyrůstat, začalo se dělat Star Wars Lego. Byl jsem vyloženě naštvaný! Proč s tím začali až teď, když už si s tím neumím tolik hrát? I přesto, musel jsem to sbírat.

A tehdy vydali Epizodu I. Měl jsem štěstí – ona je točená pro malé děti a já malé dítě byl. Nijak mi ta epizoda nevadila. Dobře, neměl jsem rád malého Anakina, ale to asi byla závist, co on dokáže.

Gaming

Mezitím jsem na matčině notebooku s černobílým displejem a bez zvuku hrál moji první Star Wars hru. Skoro jsem neuměl anglicky, naštěstí měla titulky.

Pamatuju si tu jednoduchou 3D grafiku, objekty lodí vynořující se ze tmy vesmírného pozadí, moji snahu ovládat to špatně nastavenou kuličkovou myší – neuměl jsem zvýšit citlivost a objížděl jsem myší půlku stolu. Trvalo měsíce, než jsem tu hru dohrál.

Jak jsem tak experimentoval s nastaveními, našel jsem tam zaškrtávátko “invincibility”. Nevěděl jsem, co znamená, ale když jsem ho zaškrtl, šlo mi to nějak lépe.

Ta nekonečná, kosmická černota s hrubými šedými tvary lodí ve mě probouzela fantazii. Cítil jsem, že v té černi se ukrývá ten fantastický svět. Všechno to tam někde je, v dálce, ty planety, ti hrdinové. Možná se tam někdy dostanu.

Asi jako když jsem hrál ty staré formule a představoval si, že ujedu až k těm horám na obzoru, vystoupím a s brokovnicí v ruce je půjdu prozkoumávat. Pletlo se mi to s Doomem.

Star Wars Galaxies

SW her tehdy vycházely spousty, to až teď je Electronic Arts nějak nevydává. A jak se rozvíjel online gaming, hráli jsme s kamarády Ultimu Online, CSko a podobně, tak někdy v roce 2002 jsem si v Levelu četl preview na první Star Wars MMO hru – Star Wars Galaxies.

Sandbox hru, kde bude možné dělat v té daleké galaxii cokoliv! Nejen bojovat, ale i obchodovat, těžit, vyrábět, závodit, léčit, vynalézat, přepadat, pašovat, lovit, samozřejmě válčit, budovat města, vařit… Kupodivu, nikdy jsem nechtěl hrát rytíře Jedi. Chtěl jsem žít svůj Star Wars život.

Kvůli té hře se mi musel pořídit nový počítač a protože u nás nebylo UPC, byl jsem asi první v Praze, kdo měl připojení ADSL (192 kbit), kde se člověk přihlašoval při každém otevření prohlížeče.

Paní v bance tehdy při zřizování embosované platební karty nechápala, proč jako chci, respektive moje maminka, něco platit na internetu.

Pamatuju si ten pocit, když jsem se poprvé připojil do té placené hry. Jako bych vcházel do světa luxusu, fantastického zábavního parku, jako kdybych se připojil do vzdálené galaxie. Lidé z celého světa, nekonečno možností, to vše promítnuto do Star Wars.

Star Wars Galaxies (2004-2010)

SWG byla tehdy pekelně těžká hra a rok od roku ji museli zjednodušovat po vzoru World of Warcraft. Nikdy nedosáhla jeho popularity, ale strávil jsem v ní se spoluhráči tisíce hodin.

Tehdy jsem začal o hrách psát, překládat články, dělat videa, začal jsem si tím vydělávat, dokonce jsem prodával herní měnu za skutečné peníze.

Věděl jsem, že videohry jsou forma útěku od reality, už tehdy mě zajímala psychologie a teorie her. Nějak se ale člověk mimo své povinnosti zabavit musí. A já jsem převážně samotář a během střední školy jsem i přestal pít alkohol.

Ovšem, doklaplo mi, že sezení u počítače není kompatibilní s naši fyzickou konstitucí, a tak abych si udržel zdraví a trochu sil, začal jsem běhat a cvičit.

Můžeme mít hlavu v oblacích a snít o kosmické budoucnosti, ale ta hlava je zatím ještě závislá na tělu a to musí fungovat. Přece chceme zažít tu budoucnost!

Nové Star Wars

Vystřídal jsem tucty online her a u SWG vydržel střídavě až do roku 2011, kdy skončilo, aby ustoupilo nové hře SW: The Old Republic, o které jsem dělal se spoluhráčem přednášky.

Tehdy už jsem nesouhlasil s některými Star Wars novinkami, třeba otravná Ahsoka ze seriálu The Clone Wars, ale smířil jsem se s nimi.

Star Wars totiž nejsou jen moje. Ty animované seriály jsou interpretace Star Wars pro děti. A aby ten svět byl dál živý a funkční i pro mladší generace, musí se trochu vyvíjet. Kupodivu, jak The Clone Wars, tak Star Wars Rebels mají v sobě hlubší příběh hodnotný i pro dospělého a ukazují nám z toho fantastického světa věci, na jaké ve filmech nikdy nebude prostor.

Dnes mám dokonce rád “prequel” trilogii, kde první epizoda je nejslabší. Ukázala nám toho tolik! Bez ní by Star Wars byly chudé. Mám rád Coruscant, stejně jako pusté planety. Gungani jsou méně pitomí než Ewoci. A Anakinův příběh je ukrutný. V těch osudových chvílích vždy znovu cítím touhu, aby to dopadlo jinak.

 

Disney éra

K mému štěstí, četl jsem asi jen pět knih z Expanded Universe, jsem spíš na hry. A tak jsem necítil žádnou zášť vůči Disneymu, když tato díla shrnul do krabice “Star Wars legend” a začal místo nich psát nový kanonický příběh.

Ale chápu, když to pro někoho je bolestivá křivda. Znám pár hardcore fanoušků, včetně těch s parádními kostýmy, kteří četli a hráli všechno. A za ně mě to mrzí.

Z nových filmů mě nejprve nenadchla Epizoda Epizoda VII, velmi kopírovala Epizodu IV. Co však na ní stejně jako na Rogue One chválím, je dostatečný respekt ke klasickým ikonám Star Wars.

Například stíhačka X-Wing. S respektem ji do Epizody VII jen poupravili, a to podle původního konceptu ze sedmdesátých let! Místo toho, aby si navymýšleli pět nových, vygenerovaných s neomezeným rozpočtem jako lusknutím prstu. Jako klonové války, které jsou plné nezapamatovatelných, nezajímavých strojů.

Dobře, přijít s třetí Hvězdou smrti je už trošku fetišismus, to mohli nahradit něčím novým.

Jinak jsem také spokojen s postavami Rey a Kylo Rena, stejně jako s hrdiny z Rogue One.

 

V Epizodě VIII je na mě příliš mnoho humoru – snad každých pět minut nějaký vtip. A pak ty divné věci s palivem pro kosmické lodě nebo použití hyperpohonu pro kamikadze útok na větší loď, což nikdy ve SW nebylo. Nemluvě o podivném chování Luka a Yody, kteří jakoby hráli spíš nějakou parodii.

Nejspíš jsem na to už moc starý, vážný a nudný. Možná je čas to přenechat mladším.

V Epizodě VIII však alespoň je spousta překvapení a nových nápadů, to nutno uznat! A i pokud je zde humoru příliš, stále je to lepší, než kdyby natvrdo natočili reboot původní trilogie. Málokterý svět má tak silné kořeny, aby na nich i po desítkách let dokázali stavět a místo toho to jen prostě nenatočili znovu.

Jako největší přínos nových Star Wars vidím to, že budou žít dál. A nové děti, kterým se to zalíbí, se díky tomu podívají i na ty staré díly a bude to v nich budovat vkus a úctu k historii filmu, historii sci-fi a umění.

Rogue One oproti novým epizodám preferuji. Ukázalo nám skutečnou povahu rebelů a má mnohem serióznější tón. Vaderovu “boarding párty” považuji za jeden z vrcholných momentů Star Wars. Darth Vader v plné síle, jak jde a užívá si svou moc, kosí povstalce všemi možnými způsoby. Bylo to ve hrách i knihách, konečně je to natočeno.

A nyní s nadějemi očekávám film o Hanu Solovi. Snad to bude opět šálek něčeho vážnějšího.

Star Wars

Star Wars v sobě nesou nadčasový příběh lidstva, vyprávějí o emocích, o politice a moci, o životních hodnotách. Jejich fanoušci bývají lidé s fantazií a otevřenou myslí. Spojuje nás určitá společná víra v možnosti světa.

Pokud se mi bude chtít, někdy napíšu své názory na Star Wars na téma:

  • SW jako alternativní minulost
  • Versus Trek
  • Dobro a zlo
  • Rozpor s budoucností techniky
Bookmark the permalink.