Overwatch – Play of The Game #2

Overwatch hraju od jeho vydání v roce 2016, ačkoliv třeba jen několik her za týden. Loni, když jsem hrál ještě Star Citizen nebo Battlefront 2, dělily se tyto tři akční hry o mou pozornost, ale teď už mi ze “stříleček” zbylo jen OW, můžu se na něj víc soustředit a jsem už na 250 levelu. Mou ostudou je však výkon, mívám rank jen kolem 2000. Je to i tím, že hraju sám. A je to hodně příležitostné/casual hraní, nijak se to neblíží mým hráčským časům ještě před pár lety. Ale i tak, abych si udělal radost a abych trochu oprášil videoprográmky, mám tu už druhé video z mých Play of the game. Kdyby si někdy někdo chtěl zahrát, neváhejte – Dargnon#2163

Rozbor sprintu a zhodnocení roku 2017

 
Rok 2017 neutekl rychle, i když jsem rychle běhal. V dubnu jsem psal, jak jsem si zkrátil tréninky a v tomto stylu se nesl i zbytek roku. Vyběhnul jsem 126krát a naběhal celkem 1035 km oproti 2048 km v roce 2016.

Vypadá to jako zhoršení, mě ale kratší tréninky a tempo 4 min/km (15 km/h) baví. Vyzkoušel jsem si také sprint a o své poznatky z tohoto pokusu se zde podělím. Překvapilo mě, jak odlišná disciplína sprint je!

Přečíst

Moje cesta ke Star Wars

 

Patřím k těm lidem, jejichž život významně ovlivnily fantastické světy jako Star Wars, Star Trek, StarGate, Pán Prstenů a další. Nepřipadám si ale jako typický “geek”. Tak třeba, neoslovují mě superhrdinové, taky nekoukám na zombie seriály.

A zatímco více než 300 epizod StarGate jsem viděl třikrát, naopak Game of Thrones jsem sledoval jen chvíli. Nedokážu se orientovat v tolika postavách. Obecně, vždy zkusím každé Sci-Fi/Fantasy které se objeví a dám mu šanci. Některé se mi líbí více, některé méně.

Tím nejvýznamnějším fiktivním světem pro mě však jsou právě Hvězdné války.

Původní Star Wars jsou archetypické, antické příběhy lidí, touhy po moci a lásky v rozmanitém světě plném zajímavých prostředí a retro sci-fi technologie. Tomuto technologickému prostředí říkám “kosmické námořnictví” nebo “druhá světová ve vesmíru” – není to snaha o skutečnou vizi budoucí technologie. Spíše je to alternativní historie, nám všem známý příběh z dějin, ovšem ve vesmírném prostředí.

Ale za ta desetiletí si Star Wars vytvořily vlastní svět s historií, filozofií a stylem. Fenomén Star Wars je už dávno také i o té fanouškovské kultuře a našich vlastních zážitcích a přátelstvích. Zažil jsem toho se Star Wars už tolik, že jsou skutečně součástí mého života.

A dnes jsem tu od toho, abych začal svou sérii vyprávění o Star Wars tím, jak jsem se k nim dostal a jak mě uchvátily…

Přečíst

Druhý půlmaraton tolik nevyšel (2017)

Loni jsem ½ maraton běžel prvně, jak jsem psal. Sám od sebe bych do toho nešel. Je to v sobotu, ráno, spousta lidí. 11 tisíc běžců. Nemám rád, když mám o víkendu něco dělat v přesně danou hodinu, navíc se za to musí platit. Běželi jsme to však za naši firmu, tak jsem do toho šel.

Loni se to docela povedlo. Tehdy jsem totiž ještě běhával 2-3x týdně pravidelně 18 km trasu, takže 21 km nebyl rozdíl. A když se započítá dinosauří dávka adrenalinu z toho davu kolem a z pečlivě připraveného playlistu v přehrávači, hned člověk podá mnohem větší výkon. A tak jsem skončil na asi 180 místě. Letos jsem si pohoršil na asi 550. místo. Čím to?

Život je změna a koncem loňského roku jsem si zkrátil tréninky na pouze 8 km trasu. Měl jsem víc důvodů. Delší trasa bez nějaké extra motivace mě už nebavila, adrenalin nevydrží a život je na tohle prostě krátký. Jak jsem zjistil, stejnou dávku endorfinů a radosti si užiju na kratší trase, kde si člověk intenzivněji mákne, je stále v zápřahu a nenudí se. Mluvím za sebe, vím, že někoho těší delší trasy, klobouk dolů Derfele, Mirku.

Přečíst

Nebe patří spokojeným

Na pražské poměry něco o náboženství vím. Chodil jsem v Praze na katolickou náboženskou výuku, jsem pokřtěný, poté jsem v Německu byl rok na katolické základce, později jsem dva roky studoval na židovském gymnáziu.

Jsem ale racionální člověk.

Každý den se nějak dostanu i k zamyšlení o bohu, víře, dobru a zlu, štěstí, co se životem a podobně.

Logicky jsem už před nějakou dobou úvahami došel k následujícímu.

Přečíst

Porno versus hry

Ne, nebudu se pouštět do úvah o těchto dvou formách zábavy a jejich odlišnostech. Místo toho povyprávím jeden zážitek z mé puberty, který, když se na tím zamyslíme, toto téma celkem dobře shrnuje.

Událo se to roku 2002, bylo mi tehdá 14 let a bydleli jsme v Praze na Rašínově nábřeží. Měl jsem svůj pokoj s výhledem na Pražský hrad a přímo u okna samozřejmě velký stůl, s tehdy ještě obrovským CRT monitorem. Není nutno zmiňovat, že u toho počítače jsem u her jako Quake 3, Ultima Online a Counter Strike trávil svůj volný čas. Pokud jsme tedy zrovna s kamarády nešli hrát k někomu po síti nebo do herny.

Ten výhled na Vltavu, Petřín a hrad za monitorem sloužil jako dokonalé podtržení fantasy atmosféry, když jsem v Ultimě Online sekal dřevo, trénoval lukostřelbu a podobně. Jenže tato idylka měla být brzy nečekaně narušena…

Hned vedle okna totiž byl balkon sousedního bytu, na který jsem ze svého pohodlného křesla u počítače viděl, ale protože ho téměř nepoužívali, bylo mi to jedno. Až do toho dne, kdy na něm začali fotit erotické akty.

Přečíst

Pompézní a děsivý Hermann Göring

Mám úctu k těm, kteří bojovali za svou vlast. Vážím si D. D. Eisenhowera za dobytí Evropy ze západu a jeho prezidentskou kariéru. Na střední jsem se něco napřipíjel na počest sovětského maršála Žukova a jsem pyšný na ty odhodlané Čechoslováky, kteří nám pomohli znovu získat samostatnost.

Mezi všemi těmi osobnostmi druhé světové mi ale jedna uvízla v paměti jako skutečný unikát. Na zvláštní svědectví o říšském maršálovi, veliteli letectva a zakladateli gestapa Hermannu Göringovi jsem narazil v mnoha knihách a dokumentech, a pomalu jsem si o něm vytvářel podivnou představu.

Tento muž v sobě kombinoval šarm, letecký um, drogovou závislost, organizační schopnosti a blízké přátelství s Hitlerem, oblibu v luxusu, jídle a rozmařilost. Porážky jeho letectva v bitvě o Británii, u Stalingradu a při ochraně Německa se ale zapsaly do historie více, než všechny jeho podivnosti. Poté, co jsem si o něm něco načetl, troufnu si říct, že Göring měl děsivější život a osud než většina jeho nacistických spolustraníků.

Dnes se vzdálím svým obvyklým tématům, abych se podělil o to nejzajímavější o pohádkově pompézním a hororově děsivém Göringovi.

Přečíst

Recenze Baldur’s Gate: Siege of Dragonspear a další Obzory

Není to dávno… teda, vlastně už je, co jsem se tu rozplýval radostí nad ohlášením nového datadisku k Baldur’s Gate. No a od té doby jsem dohrál Wasteland 2, Pillars of Eternity i s datadiskem, Fallout 4 a teď jsem měsíc strávil právě s Baldur’s Gate: Siege of Dragonspear.

Jaký je tento nový datadisk pro 18 let starou hru? A jak se to stalo, že vůbec vzniknul?

I o tom je videorecenze na Obzoru 6…

A naše kosmická stanice Obzor 6 mezitím pokračuje ve svém průzkumu zejména světa Star Citizen. S Blowikem jsme právě vydali 16. díl, věnovaný nejnovějším patch notes z uzavřeného předtestování alfa verze na Player Test Universe. Verze 2.4 konečně přinese persistenci do persistentního světa – začne se ukládat, co ve hře uděláte. Přidá do “univerza” také systém nakupování a měnu k získání a utrácení, odměny a úkoly pro strážce pořádku i kriminálníky a do letuschopného stavu také přejde doposud největší loď – Starfarer. Více na Obzoru 6!

O půlmaratonu, talentech, přirozeném výběru

Každý, jak teď jsme, jsme výsledkem přirozeného výběru, každá naše vlastnost, každý náš gen, si své místo v DNA musely vybojovat úspěchy. Je to genetická bohatost, odlišnosti a ty tzv. mutace, díky čemu se neustále přizpůsobujeme a posunujeme dále. Jedinec od jedince, generaci od generace máme odlišné schopnosti a ty se v konkurenčním boji střetávají, aby přežili ti lepší.

Zašel bych tak daleko, až bych řekl, že život je přežívání díky zlepšování.

A není to jen o konkurenčním boji, není to jen o talentu viditelném na první pohled, a hlavně, ono to není o jednotlivci. Ale podívejme se na něco konkrétního.

Masových akcí se účastním jen výjimečně, ale musim říct, že pražský Sportisimo půlmaraton 2016 byl inspirující zážitek. 20km trasy běhám už roky, až teď jsem se ale díky kolegům zúčastnil oficiálního závodu (skupinová motivace > jedinec). S časem 1h 25m (4:01 min/km) jsem překonal svůj cíl a získal 339. místo z 11 tisíc. A to nejen díky adrenalinu z těch davů, ale i díky hodinkám, které jsem před rokem váhal, zda si pořídit.

Správně jsem se tehdy bál, že si tím z relaxačního běhu udělám dřinu, což se stalo. Když má člověk před sebou perfektní statistiky rychlosti a tepu, neodpustí si ani při tréninku nízký výkon. Nejde jen o umístění v závodě, jde i o tu snahu. O to, zda makáte co nejblíže hranici svých možností. Protože netlačit na své limity znamená, nechat ty limity upadat. Zní to chytře? Je to tak. Ale tohle nestačí.

Ještě důležitější je, dobře si vybrat, jaké své limity pěstovat. Co stojí za tu energii a čas?

Přečíst