Časobrána – Část III.

Vedeni Brandonem, postupují dlouhou chodbou, ženy se drží za nimi, zatímco oni po stranách otevírají jednu komoru za druhou. Všude je čeká to samé, zavřené časolůžko s pořadovým číslem a křestním jménem někoho, kdo se nachází uvnitř. Nebo nacházel, protože u lůžek inženýr Murley nevidí žádné známky funkčnosti.

Pořádně drahá rakev, celkem 86 rakví, říká si Anatolij. Nahlas to nikdo nekomentuje.

I Anatolij zmlknul, nevěří totiž ani těm čtyřem živým. Třeba je to celé podvod, možná jen chtěli prachy, a teď chtějí nějak získat od něj ještě víc. Možná informace o jeho investicích, projektech. Zoufalý Roskosmos toho je schopný, oni kvůli zakázkám dokáží i zabíjet. Ve skutečnosti mohla v téhle díře uběhnout hodina, týden, rok. Mohou sledovat každý jeho pohyb. Musí si dávat pozor, i na ústa.

Kajutu průvodce nalézají v polovině chodby, vyznačuje se řídícím a komunikačním terminálem. Na poklopu prázdného lůžka není jméno. Anatolij rozčileně nahlíží do dvou kovových kontejnerů v místnosti, žádné osobní věci ani zásoby ale nenachází, jsou prázdné a jen dva. Zatímco on jich má ve své komoře pět.

„Zdá se, že tady někdo nešel do práce,“ konstatuje Brazilka.

Barbařino smíření se situací ho fascinuje.

Seveřan Gregor se chvíli sklání nad prázdným lůžkem, sahá rukou dovnitř a když se na něj Murley tázavě podívá, prohlásí: „Možná mu neseděla pracovní doba.“

Tak přece není takový suchar, připouští Anatolij a přisadí si: „A doživotní úvazek.“

Pak už se muži soustředí na terminál, snaží se ho zapnout. Barbara rozumně navrhuje, že s Oneko, dosud jen tupě zírající, prohledají bedny a kontejnery v dalších komorách. Mezi věcmi těch uspaných musí být i potraviny a voda.

Ženská, rovnou jim říkejme zesnulí!

Poté, co Skandinávec s inženýrem nepřínosně ohmatávají ovládací terminál v komoře průvodce, inženýr Murley s nadějí pronáší: „Jsem si jist, že tohle je ukazatel generátoru.“ Už pochmurněji ale dodá: „Ty údaje asi dokážete číst sami.“ Bude mít pravdu, jednoduché kontrolky svým červeným zbarvením musí značit, že základně dochází energie.

„Pamatujete si tu upoutávku na Timegate?“ obrací Skandinávec na inženýra a Anatolije. „Víte, jak to tu celé mělo fungovat?“

Anatolij se neubrání výsměšnému tónu. „Ten předražený pokus nás měl provést časy.“

„A to dokázal,“ ušklíbne se Skandinávec.

„To snad,“ připustí inženýr chladně. „Je to ale také dokonale izolovaný systém. Něco jsem si o něm načetl. Má omezenou recyklaci vzduchu a až mu dojde energie… zatím selhal terminál a lůžka, světlo a vzduch budou následovat. Není čas se hrabat v terminálu. My musíme ven, msíme nějak otevřít ty dveře, i kdyby násilím.“

Posíleni děsivou představou se opět spojenými silami pokoušejí otevřít vchodová vrata. Ať je venku cokoliv, mít cíl je příjemnější, než si představovat pomalé dušení v mrazivé temnotě. Odkudsi přinášejí kovovou trubku, potom druhou, zkoušejí mlátit do dveří i rámu.

Dveře se ale ani nehnou a oni vysíleni usedají ke zdi. „Určitě není možné je napojit na jiný obvod a odemknout? Takovéhle věci byste měl vědět, mistře inženýre!“ povídá Gregor a hledí na své rozedřené prsty.

„Jako inženýr nemusím znát každé dveře, ujišťuji vás ale, že jsem zkoušel všechno,“ říká Murley. „Musíme mechanickou silou. Stačilo by je uvolnit na skulinu, najít zámek a pak už ho nějak přepilujem nebo to společnými silami vypáčíme. Madam Clement, dámy…“ otáčí se inženýr na dvojici žen, přinášejících sterilně vypadající balíčky potravin.

„Vím, co máte na mysli, podíváme se po něčem,“ slibuje Barbara.

Zoufalá trojice mužů zírá na ocel vrat, ze kterých jako by se jim smálo logo Timegate. Rozhodnou se otevřít nalezené potravinové dávky, a jsou zklamáni, když nacházejí vodu a jídlo v prášku. Anatolij si ho rovnou sype do úst a zapíjí. Jak si tak olizuje prsty, chtě nechtě vnímá každý nádech, zda už už necítí nedostatek kyslíku. V duchu se přitom napomíná, nesmí propadat strachu.

„Můžeme předpokládat“ porušuje ticho Gregor, „že tahle vrata mají podobný zámek, jako dveře do komor.“

Seveřanova logika poněkud bortí Anatolijovu představu o jeho primitivní osobě, marnící mládí v sauně plné nahotin.

„That’s a safe bet,“ souhlasí se seveřanam očividně zaskočený inženýr Murley.

-> Časobrána – část IV.

Comments are closed