Kategorie: naivní moudrost



Nebe patří spokojeným

Na pražské poměry něco o náboženství vím. Chodil jsem v Praze na katolickou náboženskou výuku, jsem pokřtěný, poté jsem v Německu byl rok na katolické základce, později jsem dva roky studoval na židovském gymnáziu.

Jsem ale racionální člověk.

Každý den se nějak dostanu i k zamyšlení o bohu, víře, dobru a zlu, štěstí, co se životem a podobně.

Logicky jsem už před nějakou dobou úvahami došel k následujícímu.

Číst celé



O půlmaratonu, talentech, přirozeném výběru

Každý, jak teď jsme, jsme výsledkem přirozeného výběru, každá naše vlastnost, každý náš gen, si své místo v DNA musely vybojovat úspěchy. Je to genetická bohatost, odlišnosti a ty tzv. mutace, díky čemu se neustále přizpůsobujeme a posunujeme dále. Jedinec od jedince, generaci od generace máme odlišné schopnosti a ty se v konkurenčním boji střetávají, aby přežili ti lepší.

Zašel bych tak daleko, až bych řekl, že život je přežívání díky zlepšování.

A není to jen o konkurenčním boji, není to jen o talentu viditelném na první pohled, a hlavně, ono to není o jednotlivci. Ale podívejme se na něco konkrétního.

Masových akcí se účastním jen výjimečně, ale musim říct, že pražský Sportisimo půlmaraton 2016 byl inspirující zážitek. 20km trasy běhám už roky, až teď jsem se ale díky kolegům zúčastnil oficiálního závodu (skupinová motivace > jedinec). S časem 1h 25m (4:01 min/km) jsem překonal svůj cíl a získal 339. místo z 11 tisíc. A to nejen díky adrenalinu z těch davů, ale i díky hodinkám, které jsem před rokem váhal, zda si pořídit.

Správně jsem se tehdy bál, že si tím z relaxačního běhu udělám dřinu, což se stalo. Když má člověk před sebou perfektní statistiky rychlosti a tepu, neodpustí si ani při tréninku nízký výkon. Nejde jen o umístění v závodě, jde i o tu snahu. O to, zda makáte co nejblíže hranici svých možností. Protože netlačit na své limity znamená, nechat ty limity upadat. Zní to chytře? Je to tak. Ale tohle nestačí.

Ještě důležitější je, dobře si vybrat, jaké své limity pěstovat. Co stojí za tu energii a čas?

Číst celé



Star Wars a Star Citizen jsou milovaná vize alternativní minulosti

I přes svou neinventivnost je nová epizoda, kterou jsme s Blowikem hodnotili hned po jejím vydání, skvělá. Proč? Video. A jsou to Hvězdné války. Co platí, to platí.

Že jsou neinventivní? Kopírují samy sebe? Ony ani ty staré epizody ale nepřinesly žádné nové, originální vize. I Star Trek je smysluplnější vizí budoucnosti, i proto je méně pochopen a milován.

Hvězdné války jsou zjednodušeně řečeno dobrá adaptace druhé světové ve vesmíru, klasické rodinné drama plus zlí kouzelníci a dobří rytíři.

Pokud jste nevěděli, kosmické boje ve SW jsou podle leteckých soubojů druhé světové, kokpit Millenium Falcon je z amerického bombardéru, imperiální křižníky jsou letadlové lodi, Impérium je Třetí říše atd. Star Citizen to samé, jen je tam velká inspirace antikou (Římská říše versus barbaři/Vanduulové, Xiani – Čína…).

Představa, že se lidé tak jednoduše plaví na palubě vesmírných lodí na galaktické vzdálenosti, je novodobějším projevem lidského nadšení pro dobrodružství plavby po mořích, objevování kontinentů, exotických zemí, dálných přístavů, námořních a později leteckých bitev. Zemi jsme již obepluli a prozkoumali, teď to chceme ve vesmíru a podobně romanticky. No a? Já to chci taky.

Číst celé



Co vždy s sebou

Je toho hodně, co nám proletí životem. Každý den. I v noci. A je to jen ve snu, nebo jiné tělesné nemohoucnosti, kdy nemáme možnost se tomu postavit, to vést, hnát a řídit s použitím vší naší schopnosti a síly.

Každý máme nějaké schopnosti, nějaké síly, a tam, kde mi nějaká schází nebo když dochází, vypomáhám si inspirací od jiných lidí. I táta mi jí dal dost a něco z toho tu pošlu dál.

Číst celé



„Ta hra je moje!” – Když pro vás to MMO znamená moc

Pokud se pohybujete ve světě MMO her, určitě jste narazili na hráče, působící, jako by jim ta „jejich” hra patřila. Ne proto, že jí věnují spoustu času, ale protože prožívají každou její drobnou změnu, dlouze rozebírají, co by vývojáři měli vylepšit a hlasitě se nechají slyšet, když se jim něco nelíbí.

Může se i zdát, jako by ta hra byla jednou z nejdůležitějších věcí v jejich životě a jako by věřili, že jejich názor na ni je ten jediný správný.

A možná jste to prožili přímo vy sami… já ano. Ono na tom ale není nic divného, tyhle hry si o to totiž říkají.

Příčina je v samotné podstatě živých, vyvíjejících se MMO her. Všechny se nás snaží k sobě připoutat, poskytnout nám pohlcující a dlouhodobou zábavu. Chtějí být místem, kam chodíme odpočívat i kde se setkáváme s přáteli.

Zamilovat si MMO hru a hrát ji třeba několik let nám přinese fantastické zážitky. Musíme se ale o ni umět podělit…

Číst celé



Přirozené je vítězit

Ukryli jsme se do měst, vytvořili jsme si umělé životní prostředí, čím dál více virtuální. Většinou čím jsme v rámci lidské společnosti úspěšnější, tím jsme vzdálenější jednoduché a manuální práci. A přece narážíme na potřebu se k primitivnímu, přirozenému a fyzickému vracet. Ať už se v nás ozve sama od sebe, nebo podlehneme módě, či nasloucháme radám.

Přírodní, bio, ekologie atd… jsou dnes podobnou modlou, jako nejnovější elektronika. Ale když se musíme rozhodnout, tak co je lepší, výdobytky civilizace, nebo příroda? Každý den při mnoha rozhodnutích a mnohdy nevědomě musíme dát jednomu z toho přednost.

Číst celé



Kosmické právo silnějšího

Právě ve Varšavě vrcholí šampionát World of Tanks, tento týden jsme ve World of Warplanes slavili Apríla německým létajícím talířem, Star Citizen vybral na vývoj další milion dolarů, zrovna si pouštím soundtrack EVE Online a venku se usmívá ranní sluníčko.
 
Všechno svádí k myšlenkám na věčnou snahu našeho živočišného druhu zlepšovat se, objevovat svět kolem nás, přežít.

Má Stephen Hawking pravdu a je mimozemský život nepřátelský? Má smysl o tom přemýšlet? Co víme o mimozemšťanech jistě? Připravujeme se? Před rokem jsem se rozepsal o nových vesmírných závodech. Pokračují.

Číst celé



Přátelé jsou základ hry

Učilo se, že rodina je základ státu. Nevím, jak moc je to stále pravdou. Čím dal jasnější ale je,  že  pro mnoho z nás jsou pro největší požitek z multiplayerové hry důležití přátelé. Od doby, kdy jsme se poprvé dostali k neomezenému internetu, se trh s hrami obvorsky rozrost. Hry zlevnily a v této  obrovské konkurenci to jsou právě naši kamarádi, kdo často rozhoduje, co budeme hrát.

 

Číst celé



Běh – Útěk z virtuality

Žijeme v přebytku a mnoho z nás tráví život výmysly a rozmary. Nemusíme se starat o tělesné přežití, téměř bez těla se pohybujeme sítí mezilidských vztahů, ve které když jsme úspěšní, získáme potravu, přístřeší, radosti i starosti. Hmotný život, pro jaký je naše tělo uzpůsobeno, vidíme ve fantastických příbězích a pokud ho chceme vyzkoušet, pak je to naším koníčkem.

Ve skutečnosti jsme zajatci svého těla a stav naší mysli je na něm závislý. Až bude možné se od těla oprostit… o tom ale jindy. Do té doby musíme pracovat s tím, co máme. A právě běh je jedním z nejsnadnějších způsobů, jak se na chvíli vypravit zpět do tělesného světa. Když poběžíme dobře, vynoříme se z toho světa silnější než předtím. Nebudu radit jak běhat, napíšu proč to i pro hráče stojí za to.

Číst celé



Zpět od hvězd

Jsme generace vesmírem rozčarovaná. Časy, kdy lidé sledovali dobývání kosmu se zatajeným dechem, kdy každých pár let přineslo nový krok ke hvězdám a kdy vesmírné sci-fi bylo vizí budoucnosti namísto vesmírnou pohádkou, se samy staly vyprávěním našich rodičů. Časy kdy se věřilo v rozlet lidstva a snad i v jeho smíření a svobodu. Nahradila je únava z hltání výrobků. Únava ze stupňování potřeby hmotné spotřeby.

Poslední řada měsíců ale do dobrodružných myslí některých z nás vlévá novou naději na kroky do nesmírna kolem naší planety. Po mnoha letech vesmírného ticha se blíská na nové vesmírné závody a my se tak můžeme občas ve světle monitoru zasnít… A probudit se zase o trochu moudřejší.

Číst celé