Řidič – část III.

Ocitá se v místnosti, která jak je vidět ve světle přicházejícím oknem jistě sloužila jako kancelář, než byla opuštěna. Prochází mezi několika pracovními stoly s vypnutými počítači a s věcmi, které tu někdo ve spěchu při evakuaci nechal. Dokumenty v deskách, hrnek od kávy, šeredný pletený svetřík přehozený přes židli.

Krátce si baterkou posvítí na nadpisy dokumentů v ruštině, stejně jako obejde regály okolo stěn a zběžně prohlíží názvy na zařazených šanonech. Potom vychází jedinými dveřmi z kanceláře na chodbu, a protože okna vedoucí ven jsou zde ukryta za okenicemi, musí si na sešlý, chladný interiér posvítit.

V tom však ucítí zápach, přicházející z opačného konce chodby. Zeslabuje v opatrnosti světlo baterky a tichým krokem se vydává za zápachem, téměř bez povšimnutí míjí několikery zavřené dveře až přichází do vstupní haly s hlavním vchodem do budovy.

Naproti vysokým vstupním dveřím, pobitým zevnitř prkny, se vine schodiště do vyšších pater. Zde v hale v přízemí jsou však všechna okna zajištěna okenicemi a v budově tak panuje tma, narušená jen jeho baterkou. Puch spáleniny je tu podstatně silnější a on se rozhlíží kolem, hledaje jeho původ, až kotouč světla odhalí jedny otevřené dveře. Jak vidí, po dlážděné podlaze se seshora ze schodiště do oné místnosti vine černý kabel.

Následuje ho, jde dovnitř a baterkou prozkoumává tuto zdá se kotelnu. Jedna stěna je plná zavěšeného nářadí, šroubováků, klíčů, stejně tak na policích jsou další nástroje, krabice, prkna, pod policemi jsou o zeď opřeny lopaty. Na vzdálenějším konci místnosti pak spatřuje kotle a stroje, nyní tiché a bez známky činnosti.

Kotelna jako tato jistě nikdy nevoněla, nyní však páchne velmi silně. Téměř uprostřed je totiž na podlaze onen zdroj zápachu. Spálený, možná vyhořelý přenosný generátor, ke kterému vede ten černý kabel. Tam, kde je připojen ke stroji, je však na první pohled roztavený.

Cosi muselo způsobit přepětí benzinového generátoru nebo jej jinak nenávratně poškodit. Nedaleko od něj jsou podél zdi seřazeny kanistry s palivem, dostatečná zásoba na několik dní jeho provozu, v závislosti na tom, co v budově poháněl. Kdyby generátor býval explodoval, následný výbuch zásoby benzínu by budovu jistě silně poškodil.

Aniž by se na zničený generátor podíval zblízka, řidič se po zběžném prohlédnutí místnosti otáčí a vrací se do vstupní haly, ke schodišti. Stoupne si až k zábradlí a zakloní hlavu, aby se mezerou mezi řadami schodů podíval nahoru. Ve tmě budovy se zabarikádovanými okny může sotva cokoliv spatřit, přitom ale nahoru úmyslně nenamíří baterku, nechce se prozradit.

Místo toho začíná opatrně stoupat po schodech s ochozenými šedými dlaždicemi, následujíc černý kabel vinoucí se po straně. Druhé patro je stejně tmavé jako přízemí a řidiči postačí ho zběžně projet světlem baterky, vidí, že okna jsou zatemněná a chodba vedoucí do východní části budovy opuštěná.

Pokračuje za černým kabelem do třetího patra, kde široké schody končí a dále do věže stoupá točité, kovové schodiště. Hala a chodba ho nezajímají, opět se vrací světlem baterky ke kabelu, vinoucímu se z dlážděného schodiště dál po kovových stupních schodiště vzhůru. V tom řidič baterku zhasne úplně a ve výšce nad točitými schody spatřuje denní světlo, nepochybně přímo z rozšířené pozorovatelny na vrchu věže.

V téměř úplné tmě vstupuje na schody, opatrné kroky zimních bot jsou na kovovém povrchu skoro neslyšné. Výstup trvá déle, on však asi už nespěchá. Pod vrcholem schodů se na pár sekund ještě zastavuje a zaposlouchá se, kromě hučení větru za okny věže však nic neslyší. Cítí však opět spáleninu.

Rychle vystoupá pár posledních schodů, vynořuje se do pozorovací místnosti a rozhlíží se. Všechny čtyři stěny jsou osazeny mnoha okny s opršelými a zrezlými kovovými rámy s vyspravovaným těsněním. Musí odtud být vynikající výhled do okolí, téměř všechna ta stará okna však jsou nyní ukryta za staženými venkovními žaluziemi, jen okna na západ jsou odkryta a jimi do místnosti proniká dostatek světla.

Uprostřed místnosti je jeden široký sloup a na něm je upevněn kovový žebřík, vedoucí k poklopu ve stropu, vedoucímu na střechu. Na druhé straně sloupu pak je v podlaze otvor, kterým do místnosti ústí ono točité schodiště se zábradlím. Černý kabel, táhnoucí se sem až z přízemí budovy, vede po podlaze k přístroji s mnoha elektrickými zásuvkami, do nichž jsou připojeny kabely další, už vedoucí k různým zařízením, včetně několika monitorů a počítačů na stolech pod okny místnosti. Nejtlustší kabel potom je připevněný ke sloupu uprostřed místnosti a pokračuje skrze strop ven, bezpochyby k anténám na věži.

Ze stejného otvoru ve stropu přichází další kabel, tentokrát vedoucí ke stolnímu počítači pod jedním ze stolů. Počítače, stejně jako monitory jsou však všechny tiché a místnost prostupuje smrad.

Věž musel zasáhnout blesk a ne jeden. Výboje musely být dost silné, aby i přes hromosvody pronikly skrze antény do kabelů a vedením do veškerého zařízení ve věži a nakonec až do generátoru v přízemí. Přístroje jsou přepětím spálené, nejsou však tím jediným, co zde zapáchá.

Řidič pozvolna kráčí po starém linoleu kolem místnosti, letmo zjišťuje stav počítačů, prolistuje dokumenty na stolech, až zaměří svou pozornost na pracovní stůl u jediného nezatemněného západního okna. V křesle před vyhořelým notebookem se hrbí postava. I ta je spálená, jak napovídá rudé a zčernalé poranění pokožky a puch masa.

Notebook před zhroucenou mrtvolou vypadá beznadějně poškozen, i přes to jej řidič rukama v rukavicích zvedá a zasunuje si jej do batohu. Z kapsy vyloví telefon bez jakéhokoliv signálu, zapíná jej a chvíli čeká, než naběhne, potom chytá opěradlo židle, otočí ji čelem k sobě a skloní se, aby se zblízka podíval do tváře zesnulého. Porovnává ji s fotografií na displeji, vyfotí si ji a telefon vypíná.

Než se otočí k odchodu, jen vysloví: “Хорошая работа коллега, но водитель шторма может быть только один.”

Než opustí věž, otevře nezatemněné okno a s malou námahou z něj vyhodí tři zbývající počítače. Jejich měkký dopad do sněhu venku ani není slyšet.

Uplyne sotva minuta a řidič opět vstupuje do kotelny v přízemí, rozhlíží se a bere z police špinavý hadr. Otevírá jeden z kanistrů, polévá hadr benzínem, zapalovačem jej zapaluje a hází jej mezi nádoby se zásobou paliva. Než budovou zahřmí exploze, už se závějí venku brodí zpět ke svému vozidlu.

Z oblohy sněží již jen lehký poprašek a v kabině vozu rádio hlásí slábnoucí západní i východní bouři. I mračna se rozestupují a řidič se naposledy ve zpětném zrcátku ohlíží za hořící budovou.

Comments are closed