Tag Archives: sport



Druhý půlmaraton tolik nevyšel (2017)

Loni jsem ½ maraton běžel prvně, jak jsem psal. Sám od sebe bych do toho nešel. Je to v sobotu, ráno, spousta lidí. 11 tisíc běžců. Nemám rád, když mám o víkendu něco dělat v přesně danou hodinu, navíc se za to musí platit. Běželi jsme to však za naši firmu, tak jsem do toho šel.

Loni se to docela povedlo. Tehdy jsem totiž ještě běhával 2-3x týdně pravidelně 18 km trasu, takže 21 km nebyl rozdíl. A když se započítá dinosauří dávka adrenalinu z toho davu kolem a z pečlivě připraveného playlistu v přehrávači, hned člověk podá mnohem větší výkon. A tak jsem skončil na asi 180 místě. Letos jsem si pohoršil na asi 550. místo. Čím to?

Život je změna a koncem loňského roku jsem si zkrátil tréninky na pouze 8 km trasu. Měl jsem víc důvodů. Delší trasa bez nějaké extra motivace mě už nebavila, adrenalin nevydrží a život je na tohle prostě krátký. Jak jsem zjistil, stejnou dávku endorfinů a radosti si užiju na kratší trase, kde si člověk intenzivněji mákne, je stále v zápřahu a nenudí se. Mluvím za sebe, vím, že někoho těší delší trasy, klobouk dolů Derfele, Mirku.

Číst celé



iom #59 – A přece jsme stroje

Často to bývá, když se něco pokazí, kdy si vzpomeneme, že jsme stroje. My bychom ale měli mít naše strojoví na paměti stále. Doposud jsme na něm závislí.

Když mi dělali rovnátka, udělali mi kvůli měření vývoje kostí rentgen ruky. Fascinoval mě. Nechal jsem si ho zarámovat, na zrcadlovém podkladu. Aby mi připomínal smrtelnost. Tohle v nás je a tohle jsme.

Po deseti letech běhání jsem se odhodlal ten tělesný výkon líp měřit. Bál jsem se, aby mi neustálá snaha překonávat osobní rekordy neudělala z relaxační aktivity nepříjemnou povinnost, ale zvědavost a hravost konečně zvítězily.

Včera jsem se na 10km běhu dostal na 40 minut, 70. místo z 700. O kolik víc ten stroj zvládne?

 



iom #58 – Trochu jiný achievement

Co bylo dřív, sport, nebo hravost?

Anglicky to zní lépe. “Gamification” jsem si namísto strašlivého “gamifikace” dovolil přeložit jako “hravost”. Že to není to samé? Ano není, ale možná by mělo.

Co se může zdát být objevem herních designérů, je ve skutečnosti právě primitivní soutěživost, tolik otupená běžným životem, a probuzená hravým přístupem.
 



Běh – Útěk z virtuality

Žijeme v přebytku a mnoho z nás tráví život výmysly a rozmary. Nemusíme se starat o tělesné přežití, téměř bez těla se pohybujeme sítí mezilidských vztahů, ve které když jsme úspěšní, získáme potravu, přístřeší, radosti i starosti. Hmotný život, pro jaký je naše tělo uzpůsobeno, vidíme ve fantastických příbězích a pokud ho chceme vyzkoušet, pak je to naším koníčkem.

Ve skutečnosti jsme zajatci svého těla a stav naší mysli je na něm závislý. Až bude možné se od těla oprostit… o tom ale jindy. Do té doby musíme pracovat s tím, co máme. A právě běh je jedním z nejsnadnějších způsobů, jak se na chvíli vypravit zpět do tělesného světa. Když poběžíme dobře, vynoříme se z toho světa silnější než předtím. Nebudu radit jak běhat, napíšu proč to i pro hráče stojí za to.

Číst celé